V malém obchůdku na ostrově Phu Quoc najdeme statečnou, ale dnes posmutnělou ženu.
V době, kdy byla celá společnost postižena covidem, byla paní Yến světlem naděje. Jako jediná na ostrově pokračovala v prodeji potravin, čímž pomáhala nejen sobě, ale i dalším lidem v obtížné situaci. Její obchod, který si pronajímá, se stal místem, kde lidé mohli nalézt potřebné zásoby a také se trochu uklidnit v těžkých časech.
Když pandemie skončila, nastal obrat: paní Yến, která mi také osobně velmi pomohla, se nedaří. Pronajal jsem si proto u ní zase já část střechy na obchodě, abych jí finančně ulehčil situaci a pomohl její nájem splácet. Tím vznikl spoj dvou lidí různých generací.
Namísto tradiční reklamy v centru města u nočního trhu, což by byla efektivnější propagace služeb pro Čechy a Slováky na ostrově, jsem tedy umístil reklamu zde.
Paní Yến neopouští svůj obchod, i když má bydliště deset kilometrů vzdálené. Spí přímo v prostorách obchodu a je k dispozici nepřetržitě – 24 hodin denně. Její oddanost svému podniku je neuvěřitelná.
Nechci se tu jakkoli chlubit, nechci, aby to vyznělo trapně, i když jistě, může, ale paní Yến, která svolila, že ji mohu na náš blog vyfotit, z toho měla velkou radost, a právě to mně také radost dělá. Bylo to prostě hezké…
